LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL
Lednicko-valtický areál
Sraz nadšenců kol a milovníků přírody byl v nádražní hale hradeckého nádraží. Krásné slunečné sváteční ráno vylákalo nejen nás ( Milana, Ludmilu, manžele Jirku a Hanku a šéfa výpravy Karla), ale i další cyklisty, kteří se vypravili s kolem na výlet a chtěli cestovat. Museli jsme se spokojit s obyčejným rychlíkem, který měl pro přepravu kol vyčleněn speciální vagón, nemohli jsme proto využít přímého spoje, ale nás nemohlo nic vyvést z dobré nálady, byli jsme připraveni i na několik přestupů.
Z Hradce Králové jsme vyjížděli ráno kolem osmé hodiny. Na pardubickém nádraží jsme měli dost času se ještě trošku posilnit. První rychlovlak odjel bez nás, protože tento expres kola nebral, další rychlík měl speciální vagón pro kola a my se domnívali, že i pro naše, jak se však ukázalo, nebylo tomu tak. Prohlášení a divení se vedoucího vlaku stylem:
„Copak jste se dnes nepodívali z okna ? „ nevidíte, že svítí sluníčko a je krásně ? všichni jste se zbláznili a chcete jet s koly. „ Já už nemám pro vaše kola žádné místo !“
Nenechali jsme se odradit, lístky pro kola jsme měli, a tak jsme se všichni i se svými koly naskládali do posledního vagónu. Nikdo a nic nás nemohlo rozhodit a narušit náš optimismus a dobrou náladu. S klidnou myslí jsme přijali i negativní zprávu, že se nám porouchala lokomotiva. Čekali jsme na novou ve Svitavách a ocenili jsme průvodčího, který se snažil dát zprávu do Brna, a zajišťoval nám pozdržení rychlíku, na který jsme měli přestoupit. Měli jsme rezervu půl hodiny, ale přece jen na nás dalších deset minut ještě musel počkat, nakonec vše dobře dopadlo a my bez úhony a včas vystoupili v Břeclavi, kde na nás čekala další členka naší výpravy, Eliška.
Nastartovali jsme svá kola a z nádraží se jeli ubytovat do zdejšího břeclavského kempu. Můj baťoch se mnou dost nekontrolovaně smýkal, ale ustála jsem to. Chatičky byly sice maličké, ale nic nám nechybělo a my mohli vymýšlet plány kam nejdřív, kam později, a co vůbec všechno do neděle stihneme projet, vidět a prožít. Výhodou byla možnost se přímo v kempu stravovat, vše na dosah. V blízkosti nechybělo ani docela velké nákupní středisko, zajímavý kostel a do města jakoby kamenem dohodil. Příjemné a hezké prostředí umocňuje dobrou náladu a velké plány.
První den a první vyjížďka zelenými lesy, luhy a háji je k soutoku Dyje a Moravy. Kocháme se zelení, dýcháme čistý vzduch a křižujeme cestičkami, které občas jsou docela náročné. Betonové překlady se střídají s lesními a asfaltovými povrchy, dáváme pozor na vyježděné výmoly a koleje, pozorujeme čapí hnízda, hojně rozbujelé jmelí a míjíme šlapající turisty i cyklisty. Míjíme popadané stromy, kola musíme i přenášet, fotíme a uháníme POHANSKEM zpět, začíná se stmívat.
Večerní porada při červeném vínku nad mapami končí určením trasy pro druhý den. Pojedeme přes Janův hrad do Lednice, prohlédneme si zahrady, MINARET. Karel, hlavní šéf výpravy rozšiřuje okruh svých dobrovolných spolupracovníků. Prvního poradce - Elišku, která tento kraj zná a má v malíčku každou cestičku, každou cyklostezku a je nabitá informacemi, doplňuje velmi iniciativní Jiří. Hanka je jeho prodlouženou rukou a stává se mluvčí, já se ujímám role dopisovatele a zapisovatele a Milan vše schvaluje a potvrzuje. Zkrátka si rozumíme, pomáháme a respektujeme, je to paráda.
Druhý den vyrážíme podle plánu do Lednice. Jedeme lesní naučnou stezkou, přejedeme dřevěný most a Janův hrad je nečekaně před námi, jako na dlani. Líbí se nám tu, nádhera, připadáme si jako v pohádce, fotíme, kocháme se, kocháme a užíváme si malé přestávky. Je opět slunečný den, svěží lesní vzduch je velmi příjemný, cesta nám rychle utíká.
Lednice a její zámek se stále renovují, část je již opravená, další část je oblečena ještě lešením, ale zahrady jsou upravené a kvetou jako o život. Zkrátka nádhera. Všude děti, usměvaví lidé a cyklisté – park je rozsáhlý, nikdo nikoho neruší. Povoz s koňmi vozí turisty, kteří si chtějí prohlédnout všechno i Minaret. My si samozřejmě nemůžeme nechat ujít výstup po x…. schodech. Počítám poctivě, ale výsledek se mi rozchází s údaji v informačním letáku. (Ještě musím ověřit). Samozřejmě nezapomínáme na dobré jídlo a pití. Svíčková nebo místní specialitky a pivečko, baštíme a popíjíme. Pivko je nejlepší tekutina na žízeň, vyprahlí jsme stále, nemůžeme proto vynechat žádnou místní hospůdku.
Vracíme se na základnu přes Valtice. Dnes tu jsou ve sklepeních zámečku mezinárodní slavnosti vín. Koštuje se, vybírá, je to show, pozorujeme obchodníky, sledujeme jak se víno ochutnává, pije, jak se uzavírají smlouvy.
Poznávací druhý den končí, opět jsme našlapali kolem sedmdesáti kilometrů, počasí výborné, vše nám zatím vychází bezvadně a dobrá nálada stále více graduje.
Z Břeclavi vyrážíme opět naučnou stezkou přes Janův hrad, tentokráte si to míříme k Obelisku, který dal postavit při cestě z Lednice do Přítluk Alois Josef I. V roce 1798 (architekt J. Hardtmutb). Připomíná uzavření míru v Campo Formio Napoleonem a rakouským arcivévodou Karlem. Na habsburské straně bojoval i Jan Josef I., bratr Aloise Josefa z Lichtenštejna. I když máme malé přestávky na focení, čas máme dobrý. Míjíme Rakvice, Přítluky, Zaječí …. Jedeme vinařskou cyklostezkou a je to napínavé. Chvílemi značky mizí a my se ocitáme na soukromém pozemku. Jedeme úvozem a já raději jdu pěšky, protože nemám horské kolo a nechci mít odřená kolena. Nakonec vše dobře končí, vracíme se na silničku a poslední zastávka v hospůdce je důležitá, musíme se posilnit před tím velkých ochutnáváním. Potřebujeme mít dobrý základ, a už vyjíždíme ze Šakvic a jsme u cíle v „Popicích“. Do KULTURNÍHO DOMU se valí davy, je tu fronta. Je přesně třináct hodin a nikdo nechce přijít o své místo v sále. Kupujeme si vstupenku – ženy za sto čtyřicet korun, muži za sto osmdesát korun (prý vypijí více), jako vstupenku dostáváme stuhu a ještě katalog vín a skleničku na koštování. Atmosféra nás pohlcuje a my sledujeme jak vážně někteří degustátoři zkouší vinný mok a pečlivě zaznamenávají kvalitu, chuť, vůni a barvu vzorku vína. Já zkusila asi deset druhů vín, ale nepropadám této vášni, za chviličku se mi zdají všechna vína skoro stejná, zajídám ochutnávky sýrem, čabajkou a chlebem. Cítím se dobře, cimbálovka hraje s vervou, tancuje se, nejvíce do sebe vstřebávám tu nádhernou atmosféru, zář očí, vidím, jak místním lidičkám na tom moc a moc záleží – je to prostě slavnost. V nohách máme čtyřicet pět kilometrů, bavíme se a užíváme si zvláštní odpoledne, nezapomínáme, že nás čeká zpáteční cesta a ta je přes kopečky. Tři hodinky nám stačí, balíme svá fidlátka a startujeme své oře. Jedeme opět nádhernou krajinou – PÁLAVA je úžasná se svými vodními hladinami a zajímavou faunou. Šlapeme a šlapeme do kopce, Mirka s Jirkou jsou stále včele, já s Milanem jistíme konec peletonu. Karel jako šéf dohlíží na nás, abychom se neztratili, čekáme na sebe.
StrachotíN - Dolní Věstonice - Pavlov - Milovice - Panenský mlýn – Bulhary - NEJDEK – LEDNICE - CHARVATSKÁ VES a konečně po žluté do B ř e c l a v I
Lednice - Minaret - 19. 6. 2008
Co jsme se dověděli při jízdě Lednicko-valtickým areálem:
V roce 1966 - UNESCO - Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu zapsala Lednicko-valtický areál na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví. Tím byla oceněna nádherná přírodní soustava vodních ploch, luk a lužních lesů, políček, rybníků, jejich uspořádání v krásný celek, včetně obnovených zámků a zámečků, chrámů a kaplí. Celý prostor je důmyslně uspořádán, všechny cesty směřují a vedou ke středu - LEDNICI.
Zámek Lednice je nádhernou antickou gotickou pohádkou. Starý zámek pochází ze 30. a 40. let 17. století. Velkou změnu přinesla přestavba v roce 1846 a pokračující novogotické úpravy pokračovaly až do roku 1856. Teprve na počátku 19. století architekt Josef Kornhäusel dostavěl zahradní křídlo zámku a empírově sjednotil celou fasádu. Klenby se štukovými žebry jsou nádherné i dřevěné vyřezávané stropy. Můžeme obdivovat i vnitřní vybavení - řezané dubové schodiště v knihovně, divotvorné zrcadlo, které vám splní vaše přání. V 19. stolení byl zámek rozšířen o "SKELNÍK", nyní se sbírkou tropických a subtropických rostlin.
MINARET – pozoruhodná romantická stavba z přelomu 18. a 19. století
Minaret jako velmi výrazná 60 m dominanta, velmi zdařile je zakomponován do nového přírodního parku a dotváří jedinečnou atmosféru lednického sídla.
Základy této stavby si vyžádaly pečlivost, musely být důkladně zpevněny kvůli nestabilním tekoucím pískům v nivě řeky Dyje. Spodní vody musely být nepřetržitě přečerpávány pumpami. Střed budovy tvoří třípatrová 59,39 m vysoká věž, členěná třemi prstenci zastřešených galerií. Na nejvyšší vyhlídkovou galerii vede točité schodiště se 302 stupni. Základní mešita je cihlová a je omítnutá. Minaret byl naopak vybudován z tesaných kamenných režných kvádrů, dokončen byl v létě roku 1804 a jeho realizace stála milión zlatých.
V době Lichtenštejnů byla vybudována J. Hardtmuthem v Lednicko-valtickém areálu celá řada krásných staveb.
Podrobné informace získáte na http://www.lednicko-valticky-areal.cz