Večerní přemýšlení
Doba a podmínky se mění tak rychle,
že musíme neustále hledět do budoucnosti.
Walt Disney
Venku se setmělo, jemně mrholí, počasí evokuje klid a ticho. Zapálila jsem svíčku, popíjím čaj a přemýšlím. Myslím na chyby, které stále opakuji a ne a ne se z nich poučit. Přemýšlím o svých živelných rozhodnutích, o přátelích, kamarádkách, o postojích k životním změnám, které mne nečekaně zaskočí nebo ke kterým sama přispěji.
Ano, je to tak, někdy musím přijmout fakt, že určité věci už nikdy nebudou takové jako byly.
Život jde prostě dál, a mně nezbývá než běžet s ním. Co jiného mohu dělat?
Lpět na věcech z minulosti je zásadní problém a nejen můj. Nechce se nám přizpůsobovat změnám, je to nepohodlné, občas hodně bolavé. Jenže v životě nic nezůstává stejné napořád.
Přesto si přeji, aby něco z minulosti zůstalo.
Některé okamžiky byly příjemné a krásné, bojíme se, že díky změně už přítomnost tak pěkná nebude. Není to jednoduché, musím se, tak jako ostatní, změnám přizpůsobit.
Snad strach z nové a neznámé situace nás zbytečně svazuje a místo řešení, propadneme panice, smutku, skepsi a uzavřeme se do sebe.
Vím, neměli bychom se nechat změnami, které neustále přicházejí do našeho života, vykolejit. Měli bychom umět odpouštět, je to hodně těžké a chvíli to trvá, ale bez toho se dál žít nedá.
Vím, neměla bych lpět na tom, co bylo, stejně se nedá nic vrátit a zbytečně přicházím o čas, který bych mohla věnovat přítomnosti.
Je to těžké, musím, tak jako ostatní, brát změny jako přirozenou součást života, nebát se jich a pokud to jde, připravit se na ně.