Lázně Jeseník
JASMÍNKA JEDE POPRVÉ DO LÁZNÍ
10. dubna 2006 – PONDĚLÍ
Den „D“ je tu, konečně jsme se dočkali, jedeme do lázní ... po všech stresech, shánění poukazu pro dědečka a chystání výbavy pro všechny, je tu tolik očekávaný a obávaný den. Jsme připraveni. Čekáme jen na vnučku, kterou přiveze její mamka. Holky vyjely v půl osmé z Prahy a u nás se staví, abychom pokračovali všichni společně.
Vstávala jsem brzo, Jirka totiž, když večer kontroloval auto, mimo jiné doléval i roztok do odstřikovačů, ještě, že si všiml, že nemáme vodu v chladiči. Nastala mírná panika, hlavně proto, že jsme nevěděli, proč se nám tak najednou kapalina odpařila nebo vytekla. Naštěstí se ukázalo, že to není poškozeným chladičem, ale že chybí zátka, proto se kapalina buď vypařila nebo vystříkala. Trochu jsme se uklidnili a domluvili se, že ráno zajedu do servisu. Jirka ještě jednou důkladně celé auto prohledal a světe div se, našel i zátku. Zřejmě při poslední návštěvě servisu dolévali kapalinu a zátku zapomněli zpět zašroubovat.
(Měla jsem totiž 30. ledna 2006 ošklivou autonehodu, škoda za sto tisíc, musela jsem objednat odtah, do měsíce bylo auto opraveno, ale při předávání jsme si této maličkosti, nevšimli.)
Konec dobrý, všechno dobré. Bez problému jsem dojela do místní opravny k panu J…., a ten mi kapalinu zadarmo dolil. Uvažovala jsem, že bych mohla jet i na BENZINKU, problém jsem viděla v tom, že jsem nevěděla, co je to za směs. Spadl mi konečně kámen ze srdce, konečně jsem mohla všechna naše zavazadla napakovat. Nevím, nevím .. připomíná mi to nějakou „trestnou“ výpravu, jaká ve skutečnosti bude, ukáže čas.
Martinka s Jasmínkou už dorazily, chvilka odpočinku, jedna kávička a vyrážíme. Jirka chce řídit, tak souhlasím. Martinka přiváží déšť, v Praze to byly hotové provazy, cesta byla podle jejích slov hrozná. Na oběd jsme se stavili v Králíkách. Restaurace na náměstí ‘ U Králika ?‚ se mi moc líbila, klasický tmavý dřevěný obklad, polstrování zrenovované, klasický žakárový vzor, jídlo bylo chutné, za hodinku jsme pokračovali.
Cesty byly po letošní zimě zničené, hodně děr a výmolů. Stále ještě v lese a na lukách hodně sněhu, ale na paloucích a kolem potoků se rozprostíraly koberce bílých bledulí a sněženek. Nádherné. Cestu známe, jeli jsme tudy loni, když mne Jirka odvážel z Karlovy Studánky. Ujížděli jsme před deštěm, zatím nás nedohonil, cesta byla suchá.
Konečně máme ubytování v Lázeňském domě Bezruč pro Jirku, Martinka zařizuje příjem a ubytování pro Jasmínku. Ono toho není právě málo. Nemohu být na obou místech zároveň. Jirka potřebuje, abych byla s ním, už si odvykl administrativě a ono se to trošku vleče. Musí se ubytovat, domluvit si jídlo – směnu, zaplatit poplatek za samostatný pokoj (Kč 6 000,--), ukázat se svému ošetřujícímu lékaři atd… To samé musíme podstoupit s Jasmínkou. Martina zařídila, co se dalo, k lékaři už jsem šla s nimi. Starat se o Jásu bude starší primář MUDr. Novotný Zono. Když jsem vše zařídila Jiříkovi, šla jsem se také ubytovat. Martina mi ukázala, do které jídelny budeme chodit, (musíme přecházet do jiné budovy - Lázeňského domu Wolker), a kam na ošetřovnu, kde budu bydlet s Jasmínkou. Dostali jsme rozsáhlý rozpis procedur na celých pět neděl. Zatím se mi z toho všeho motá hlava. Jsem unavená z toho běhání z kopce do kopce, bolí mne celé tělo a nejvíc nohy, moc jsem toho v noci nenaspala, už se těším do postele. Martinka ještě přeparkovala auta a už je trochu klid.
Nejdéle nám trvalo než jsme vynosili všechna zavazadla, tašky a taštičky do pokojů. Byla jsem přesvědčená, že se nám to do pokojíku vůbec nevejde. Jsou toho kvanta – hračky, oblečení, kosmetika, CD přehrávač, ale i kočárek. Je to tak, do auta a jeho velkého kufru se vejde všechno, i to, co potřebovat určitě nebudeme, pokojíček má své omezené rozměry. Konečně hotovo a teď už nám to začne.
Velké loučení s mamkou a teď Jasmínka patří už jen a jen nám ...