MUDr. Tošner: Druhy lásky
Mluví-li muž o lásce, je to neobvyklé. Snad proto, že slovo láska bývá interpretováno jako romantické blouznění, které si pamatujeme z gymnaziálních let nebo z jednoměsíčního období před svatbou. Láska má i tváře, které bychom rozhodně opomíjet neměli. Existuje láska rodičovská, manželská, platonická, milenecká, naplněná, nenaplněná, ale také láska k vědění, práci, umění nebo k tvůrčí činnosti. Láska je termín zkoumaný od nepaměti. Podoby lásky ve starém Řecku byly definovány jako: éros (vášeň), filiá (přátelství), storgé (oddanost, něha), agapé (oddanost, utrpení). Empedokles, řecký lékař a filosof (433–493 n. l.) z Agrigenta na Sicílii, definoval lásku jako kosmickou sílu podobnou gravitaci. Tvrdil, že vesmír je řízen soubojem lásky a nenávisti. Láska spojuje, svár odděluje. Nekonečný zápas mezi láskou a svárem je příčinou věčného koloběhu světa. Max Scheler, německý filosof a zakladatel hodnotové etiky (1874–1928), charakterizoval lásku jako tvorbu a svobodu. Člověk milující souzní se světem hodnot, vchází do prostoru svobody a teprve pak se stává osobností. Představoval si, že duchovno v člověku koresponduje s Bohem prostřednictvím lásky. Také další filosofové hledali souvislosti lásky s Bohem, až došli k definici mně nejbližší: není jiného Boha než láska. Láska je Bůh. Smyslem života je láska. Líbí se mi také slova Ericha Fromma, který píše: „Láska není vztah k osobě, je to postoj, orientace charakteru určující spřízněnost se světem. Láska je vyvrcholení cesty od „mít k být“. Mottem Frommovy knihy Umění milovat je i citát Paracelsa: „Kdo nic neví, nic nemiluje. Kdo nic neumí, nic nechápe, je bezcenný. Ale ten, kdo chápe, ten i miluje, všímá si, vidí… Čím hlubší poznání, tím větší láska… Kdokoli si představuje, že všechny plody dozrávají současně s jahodami, neví nic o hroznech.“ Láska je mnohotvárná, obdivuhodná, krásná a vzrušující, bolestivá i povznášející – stále se vyvíjející super vědomí. Nemění své formy jako chameleon, ale jako květ transformující se v plod. Co začíná, ovšem bohužel i zaniká. Tedy i láska. Skutečná láska končí smrtí. Láska, která mizí s našimi rozmary, má jiné pojmenování. O lásce bylo napsáno mnoho knih. Stačí je číst. Láska je o to aktuálnější, že přicházejí Vánoce.
Protože mi se zdá, že láska je také sjednocující, nadřazený prvek hodných, dobrých lidí, přeji jim, aby v sobě objevili lásku dle svého přání nejen o Vánocích, ale i v roce 2025. Všem také přeji, aby jejich lásky nikdy neskončily.