Člověk, toť otázka
"Člověk není souhrnem toho,
co má, ale souhrnem všeho toho,
co ještě nemá, čeho všeho může
dosáhnout."
SARTE
D E N
DEN JAKO KAŽDÝ JINÝ A PŘECI
AŤ CHCEME ČI NECHCEME, NENÍ DEN JAKO DEN
DOBRÝ DEN - ano, tak zdravím všechny a všechno kolem sebe, zdravím každého, koho potkám. Mám radost z toho, že tu jsem, mám radost ze života. Vůbec mi nevadí, že míjející neznám, vůbec mi nevadí, že ani oni neznají mne. Chci se se všemi radovat, aspoň chvilku radovat. Ještě tu jsem, ještě slyším rozdováděný vítr, cítím slunce, rozplývající se duhu. Ještě tu jsem. To nejsou slané slzy, to je medardový deštík, ano, ještě mi smáčí vlasy. Jsem šťastná, jsem tu, proto zdravím všechny, zdravím všechno, ať je to ta nebo ten, oslavuji nový den.
Reakce? ... různá ... V tom denním shonu jsem nikdy nepřemýšlela, co takový veselý ranní pozdrav může s tím druhým udělat. Dá se přenést radost z příjemného rána, radost ze života prostřednictvím pozdravu ? Dá se přenést na někoho, koho jen tak mimoděk potkáme a pozdravíme ? Jen se divím. Ostatní také. Pozdravím znovu. S pravidelností až neskutečnou a údiv střídá údiv. Tvář se rozjasní překvapením, radost zchladí tupý, přezíravý, naprosto hluchý a prázdný pohled. Lhostejnost proti úsměvu a přání " dobrého rána ". Jak se zdá, ranní pozdrav není pro každého radostí, oslavou života, prostou normálností. Stojí to vůbec za to ZDRAVIT DAV ?, který nereaguje ? ALE ANO. Zdravím dál. Dělám radost sobě a snad i tomu jednomu z davu, který se nakonec usměje a odpoví, i když se neznáme. A příště, světe, div se, nečeká na můj pozdrav, zdraví sám jako první.
D O B R Ý D E N
DOBRÝ DEN VÁM VŠEM
AŤ SE VYDAŘÍ - JE MI FAJN - JEŠTĚ TU JSEM
D O B R Ý D E N